News

Ve filmu Hazardér z roku 2014 má hlavní postava Jim Bennett (hraje ho Mark Wahlberg) skvělý dialog s mafiánem Frankem (John Goodman). Jim si chce půjčit peníze na sázku na zmanipulovaný basketbalový zápas.     Postava Wahlberga říká, že jednou v noci vyhrála 2,5 milionu dolarů. Teď ale dluží velkou částku. Frank přemýšlí, jestli mu může věřit, a říká: „Když vyhraješ 2,5 milionu, každý blbec ví, co má dělat. Koupíš dům. Levné auto. Zbytek dáš do banky na 3–5 % ročně. A do konce života jsi na úrovni ‘máš mě na háku’.“ Když po tobě teď někdo bude něco chtít, řekneš – „máš mě na háku“. Šéf tě sjede? – „máš mě na háku“. To je základ. Dnes se tomu říká finanční nezávislost. V této scéně Frank uvažuje jako podnikatel, investor, obchodník. A Jim jako hráč. Postava Wahlberga získá peníze. Vsadí je na zápas. Vyhraje. Ale místo aby splatil půjčku a dluhy, jde hrát do nelegálního kasina. Hollywood má rád šťastné konce. Jim vyhraje. Vše zaplatí. Říká, že už není hráč. A na konci filmu běží vstříc svobodě.   1. Odlišné cíle Hazardní hráči mají psychologickou zvláštnost. Většinou pramení z dětství. Například rodiče si nevšímali úspěchů, ale za chyby dítě tvrdě trestali. Dítě si vytvoří vzorec: pozornost blízkých přichází se selháním. Čím větší, tím víc pozornosti. Dospělý s takovým kognitivním zkreslením padá do pasti. Když se dostane k hazardu, má z prohry uspokojení. Čím větší prohra, tím větší uspokojení. Je těžké přestat. Každý touží po pozornosti. Psycholog může pomoci tyto a další destruktivní vzorce překonat. Obchodník nehledá uspokojení. Jeho cíl je přízemní – chce dosáhnout úrovně „máš mě na háku“. Má také psychické slabosti. Jsou společné pro všechny lidi. Ale obchodník se je snaží překonat pomocí deníku a obchodního systému. Jako boxer vědomě jde do úderu, aby odhalil své chyby ve vnímání. A napravil je. A zabudoval ochranu do systému. Možná ten rozdíl není snadné poznat. Ale je obrovský. Hráč nachází uspokojení ve hře – proto nemůže přestat. Obchodník tvrdě pracuje. Ale zajímá ho konkrétní částka. Kdyby mu ji nabídli, rád by s obchodováním skončil. Hráč to pravděpodobně nedokáže. Žije, aby hrál.   2. Výjimka potvrzuje pravidlo   Výjimky existují. Ale jen potvrzují pravidlo. Edward Thorp je profesor matematiky, PhD a hráč. Nehraje s jinými lidmi – má vlastní vzory. Thorp systematicky porážel kasina v blackjacku a dokonce i v ruletě. Před ním to nebylo možné. Ale Thorp dokázal vytvořit vítězný systém pro blackjack. Vydal ho v knize „Beat the Dealer“. Jeho výpočty obstály před vědeckou komunitou. A položil základ mnoha úspěšným hráčům v budoucnu. Thorp si získal uznání i na burze. Díky hlubokým znalostem teorie pravděpodobnosti se stal průkopníkem v oblasti opcí. Těžko ho nazvat hráčem v negativním slova smyslu. Spíš podnikatelem, který se náhodou ocitl ve světě hazardu. Příběh Edwarda Thorpa ukazuje rozdíl mezi obchodníkem a hráčem. Obchodník si nejdřív najde způsob, jak vyhrávat. Ověří si ho. A teprve pak riskuje peníze. Hráč to má jinak. Výhra ho moc nezajímá. Do hry vstupuje bez šance na úspěch.